Myšlenky co létají kolem 

Proč sportovní a reportážní fotografie? 

Už nějaký ten rok se focení více či méně věnuju. Mám rád přirozené a opravdové fotografie které si na nic nehrají. Kde hledat opravdové příběhy a emoce ? Mám rád jednoduché a uklizené fotky, ale nechci retušovat a uklízet ve Photoshopu. Chci fotit lidi u toho co je baví a co mají rádi. Chci fotit svět takový jaký je. Nebaví mě lidem říkat co mají dělat a jak se mají tvářit. Dává mi smysl fotit a hledat si v tom co život přináší. Sportovní prostředí mě baví pro tu opravdovost co nabízí. 

Sportovní portrét a lifestyle

Ne vždy fotím reportáž a někdy mě to táhne ke sportovnímu portrétu nebo něco jako sportovní lifestyle. Zase, ale fotím lidi u toho co perfektně umí a co mají rádi. Vybrat si světlo, místo a domluvit se co na fotkách má být. Potom zkusit zachytit ten nejlepší možný okamžik. 

Portrét, reportážní portrét. 

Mám rád emoce a nejradši ty pozitivní a dobré. Říká se, že emoce ke sportu patří. Rád sleduju lidské tváře jestli tam něco zajímavého neproběhne. Normální portréty fotit moc neumím. Nechci a neumím pózovat lidi. Ale jak někde vidím úsměv či jinou emoci snažím se fotit i portréty. V drtivé většině na reportáži jsou to opravdové emoce a výrazy, žádné americké úsměvy :)

Fotografování dětí 

Někdo by děti pěkně upravil, ustrojil a vzal je do ateliéru. Sto lidi, sto chutí a je to tak v pořádku, ale v mém vidění světa je to trochu strojená fotka. V mém světě je lepší vytáhnout lidi někam kde to mají rádi a k tomu co mají rádi. A pak už jen fotit co život přináší. Ještě lepší jít třeba na dětské závody ( akce ) a sledovat emoce a příběhy kolem. To jsou pro mě ty opravdové vzpomínky. 

Chytit zlatou rybu

Nejsem rybář, ale někdy mi to focení přijde jako rybaření, kdy čekáš na svoji zlatou rybku. Přijdeš, všechno si několikrát dokola obejdeš a hledáš ten nejlepší úhel pohledu. Místo kde je fotograficky uklizené a kde v pozadí nic neruší. Pak už jen doufáš a čekáš, že se tam něco zajímavého stane a že to stihneš vyfotit. A často se člověk vrátí s prázdnou zvláště když neznáš prostředí a lidi a jsi někde poprvé. 

Jdu tam kde se něco děje

Když se učíš fotit tak fotíš všude a všechno. Dnes už si vybírám kam vyrazím. Obdivuju lidi co něco dělají srdcem a protože to dělají srdcem tak jsou v tom i dobří a mají co ukázat. Dnes když denně vzniknou miliardy fotek si říkám, že je lepší fotit něco nevšedního, co se každý den nevidí nebo co ostatní nemají možnost zblízka vidět. 

Jdu tam kde je ( fotograficky ) uklizeno

V reálném světě a většina sportovišť a míst je poněkud fotograficky neuklizená nebo taky špatně osvětlená. Něco zajímavého se před tebou stane a podaří se ti to vyfotit. Ale v pozadí je parkoviště, odpadkové koše, značky, tyče, postávající lide co ti rostou z toho co si fotil a mnoho dalšího fotobordelu co jen odvádí pozornost. Proto velkou roli jestli někde půjdu nebo nepůjdu fotit je také o tom jak to tam vypadá a jaké je tam světlo.

Jdu tam kde jsou fajn lidi

Jsem spíše introvert a nepotřebuju mít kolem sebe hromady lidí. Jsem vděčný za ty dobré lidi co znám. Fotografování beru jako zábavu a relax. Kromě obrázků mi přináší do života, že se dostanu na místa kam bych se bez foťáku nikdy nepodíval a poznávám skvělé a inspirující lidi které bych taky nikdy nepoznal. V tomhle mě focení nějakým způsobem obohacuje. Tam kde jsou fajn lidé, tam se rád vracím. 

Ateista v kostele aneb sport mě vybavil

Reportáž jak reportáž a když to nemusím organizovat vyfotím skoro všechno :). Pro přátele jsem se dostal i k fotografování v kostele. První jsem nechtěl jít do prostředí, které neznám a kde nevím jak se mám chovat. No nakonec jsem se rozhodl pro tu zkušenost. No utéct mohu zvláště u kamarádů vždycky. Zjistil jsem ze v kostele je hodně málo světla a taky příjemná zkušenost, že právě fotografování sportu mě slušně vybavilo světelnými objektivy a dokážu fotit i v tmavém kostele. 

Svatby. Fotit či nefotit ?

Na tohle si jednoznačně neumím odpovědět. Jako čistou reportáž bych do toho klidně i šel. Ale od svatebních fotografů se dnes často očekává, že jsou zároveň portrétní fotografové a snaží se lidi organizovat a řídit a v tom já se necítím moc dobře. Mám rád když události plynou a já do nich moc nezasahuju. Ale nebyli by to přátele a rodina abych se neobjevil i na svatbě :)

pěkně od podlahy

Mám rád záběry do prostoru a fotit z výšky očí. Ale když máš 18x cm tak na všechno koukáš shora, Takže často si pro fotku jít na kolena nebo si rovnou lehnout. Takže občas se vrátíš jak prase :). 

Brno, Ostrava, Olomouc, Havířov, Zlín, Vsetín .....

Co focení to dobrá zkušenost. Jen to cestování mě moc nebaví :). Mám pocit, že mě touha si něco vyfotit už potahala po všech možných městech. A protože skoro všude a rád chodím pěšky tak jsou i takové poznávací výlety. Ze Svinova jsme chodili na Báňu pěšky a přišlo mi to kousek a teď jsem myslel, že snad ani na Arrows včas nedojdu, jaká to byla dálka :)